SVĚT » Montessori pedagogika » Montessori pedagogika

Montessori pedagogika

Vztah vychovatele a dítěte je založen na těchto principech

• Vychovatel se k dítěti vždy chová s respektem a chápe ho jako samostatnou osobnost a hotového člověka
• Vychovatel při výuce dítě neformuje ani nemanipuluje, zaměřuje se na vlastní záporné povahové rysy namísto pozorování záporných vlastností dětí, dodržuje pravidlo: respektovat a být respektován
•  Vychovatel je rádce a rovnocenný partner, který dítěti pomáhá na jeho cestě objevování a učení se, projevuje maximální vstřícnost, otevřenost, trpělivost k dítěti

Dítě objevuje jednotlivé poznatky samo

Potřeba učit se, porozumět okolí, vyznat se v souvislostech je v nás zakódována přímo geneticky. Při výchově a učení stačí respektovat individuální vývoj a využít senzitivní fáze každého dítěte.

• Senzitivní fáze jsou zvláštní vnímavosti k získávání určitých schopností. Trvají jen určitou dobu a nenávratně se zakončí, ať už jsou využity nebo ne. Člověk se nikdy jisté věci tak jednoduše nenaučí, jako v odpovídající citlivé fázi.
• Polarita pozornosti je maximální koncentrace na určitou práci. Pokud je dítě takto zaujato, nemá být vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo.

Důležitým faktorem je kvalitně připravené prostředí

• Věcné prostředí - vychovatel připravuje pro každou hodinu třídu tak, aby se mohl s dětmi věnovat rozvoji aktuálního senzitivního období, tak jak si předem připraví ve výukovém plánu
• Osobnost vychovatele
• Láska dítěte
  • k dospělým (zpětná vazba pro učitele)
  • k druhým dětem (respektování, spolupráce a pomoc mezi dětmi)
  • k prostředí (vlastní uspokojení a radost dětí)

Svobodná práce dítěte

Důležitým principem v této metodě je svobodná volba dítěte. Dítě si volí, s jakým materiálem bude pracovat, jaké oblasti se bude věnovat, kde bude ve třídě pracovat. Nepracuje na povel, ale je využívána jeho polarita pozornosti, také si svobodně volí, zda bude pracovat samostatně či ve skupině.

Svobodná práce však neznamená, že dítě střídá činnosti bez ukončení nebo nedělá nic.

Svoboda je chápána jako možnost volby avšak nějakou činnost si dítě zvolit musí. Učitel činnost dětí koordinuje a musí využít své pedagogické dovednosti, aby bez příkazů pomohl najít dítěti činnost, která ho zaujme.

Svoboda dítěte je samozřejmě chápána jako povinnost, ne anarchie. To znamená, že pokud se dítě pro něco rozhodne, je jeho povinností práci dokončit. Pokud chce dítě pracovat s určitým materiálem, který ho zajímá – samo se svobodně rozhodne avšak je jeho povinností dodržet daná pravidla. Dítě je tak cíleně vedeno k sebekontrole.

Práce s chybou a pochvalou

Vychovatel děti za chyby netrestá ani je záporně nehodnotí. Chyba je chápána jako ukazatel toho, co je ještě třeba procvičit. Chybování je chápáno jako přirozený jev v procesu učení.
Také při úspěchu dítěte se vychovatel snaží nehodnotit, ale pouze vyzdvihnout již získané dovednosti. Cílem je, aby děti dělaly to, co je vnitřně uspokojuje.